Proč jsou někteří lidé proti videohrám?

Pokud jde o videohry, pak zde se názory znaÄnÄ› různí. Zatímco nÄ›kteří lidé je hrají s nadÅ¡ením, jiní je naopak vidí neradi, zvláštÄ› pak v rukou dÄ›tí. VÄ›tÅ¡inou tvrdí, že jsou to právÄ› tyto hry, co způsobuje násilí u dÄ›tí a mladistvých, neboÅ¥ se v nich násilí uÄí. To samozÅ™ejmÄ› není ani zdaleka pravda, avÅ¡ak je dobré se podívat, co je k tomuto pÅ™esvÄ›dÄení vede.

 

 

Tím prvním a hlavním faktorem je vrozený strach ze zmÄ›ny. My lidé jsme ve skuteÄnosti velmi konzervativním druhem, což se jeÅ¡tÄ› násobí ve vyšším vÄ›ku. Na každou novotu se tedy díváme s podezÅ™ením jako na potenciální hrozbu, a trvá velmi dlouho, než k ní získáme alespoň trochu důvÄ›ru.

 

Dalším faktorem je Å¡patná propagace, kterou videohrám dÄ›lají média. Ta totiž v honbÄ› za senzací Äasto ukazují pouze ty nejnásilnÄ›jší hry, Äímž v běžném ÄlovÄ›ku, neznalém problematiky, vytvoří dojem, že takové jsou v podstatÄ› veÅ¡keré videohry. Pokud je to navíc doprovázeno nÄ›jakým senzaÄním titulkem, efekt se násobí.

 

 

Pokud spojíme obé výše uvedené dohromady, pak je jasné, proÄ pÅ™edevším starší lidé videohry odsuzují. Dá se tedy pochopit, že v podstatÄ› chtÄ›jí pouze chránit své dÄ›ti pÅ™ed nebezpeÄím, byÅ¥ domnÄ›lým. Bohužel, Äasto jsou také pÅ™esvÄ›dÄeni, že díky svému vÄ›ku vÄ›dí více, než jejich dÄ›ti, a to i o vÄ›cech, o které se nikdy nezajímali. Je tedy jen malá pravdÄ›podobnost, že budou naslouchat svým potomkům, když se jim budou snažit situaci vysvÄ›tlit.

 

Co by mohlo souÄasný postoj zmÄ›nit? Bohužel, moc toho není, a navíc k tomu ani není vůle. Jednou z možností by bylo vyzdvihovat i v hlavním vysílacím Äase pÅ™ednosti videoher, ukazovat přínosy, které pro dÄ›ti mají, například v uÄení cizích jazyků. To bohužel není dostateÄnÄ› senzaÄní na to, aby se toho jakákoliv média chytla.

 

Nezdá se tedy, že souÄasnou situaci cokoliv zmÄ›ní. A to je Å¡koda, neboÅ¥ videohry by mohly pomoci i starým lidem, a to víc, než by si dokázali pÅ™iznat.