Možná se to stalo vám nebo vašim blízkým:
Představte si, že si vás a vašeho bratra (dva sourozence) pozve notář, aby vám sdělil obsah sepsané závěti vašimi rodiči. Ti vám oběma odkazují celoročně obyvatelnou rekreační chatu, která je dostatečně velká, aby tu žily dvě rodiny. Jsou zde dva samostatné vchody a v každém patře bytová jednotka. Jakmile notář sdělí dědicům výsledky závěti, ti se odeberou domů a proberou nastávající situaci. Jeden z nich bydlí ve městě a rozhodně v chatě někde nad údolím Berounky bydlet nechce, je to pro něj příliš z ruky a vyhovuje mu byt v Praze. Druhý sourozenec naopak má o chatu zájem, jako kluk v ní vyrůstal a již tehdy ji vnímal jako svůj domov. V současné době bydlí v městském bytě a rád by se do chaty přestěhoval. Nenaruší to jeho podnikání, spíše naopak to jeho činnost podpoří.
Oba dva se tedy dohodnou a dojde k tomu, že dům připadne do vlastnictví jednomu z nich s tím, že ten musí toho druhého vyplatit. V tomto případě se nabízí jako jedno z řešení nebankovní hypotéka. Městský byt dotyčný vlastník chaty pronajme a z pronájmu financuje většinu hypotečních splátek. Nebo byt prodá a hypotéku umoří předčasně (nebo její část). Každopádně hypotéka je řešení, jak financovat vlastní bydlení, a to jak zčásti, nebo celistvě.
Můžete se domnívat, že měsíční splátky jsou velmi vysoké, ale stejná výše nájemného bývá v mnoha městských bytech, takže tu není zásadní rozdíl ve výdajích z rodinného rozpočtu, s tím rozdílem, že s hypotékou splácíte vlastní bydlení, zatímco u nájemního bydlení financujete projekt úplně cizí osoby. V České republice je spíše tendence bydlet ve vlastním, nájemnímu bydlení se příliš nedaří, protože my máme k bydlení odlišný postoj, než lidé v západní Evropě. Uvědomujeme si, že vlastní dům či byt je vlastní dům či byt, a je velký rozdíl být stále v nejistotě, že vám někdo vypoví smlouvu, a že si budete muset najít nový pronájem a zvykat si na nové prostředí.